Myslím, že kdykoli lidé přemýšlí o výchově kohokoli, zvířete nebo svého vlastního druhu, za dvě nejdůležitější položky považují odměnu a trest.
Pokud byste vyhledali odbornou literaturu o výcviku zvířat, zjistili byste, že odměně se většinou říká posílení a že spolu s trestem se v základním hledisku dělí na pozitivní a negativní. Tyto jednoznačně vymezené termíny jsou důležité pro profesionální trenéry zvířat, v poslední době se jimi zabývají i uvědomělí majitelé psů, kteří hodlají pro výchovu svého psa udělat maximum. Mimochodem, ačkoli definice většinou zavánějí nudou, s klidným svědomím vám mohu doporučit velice čtivé a vtipné knížky, které vás uvedou do problematiky příjemným způsobem – Svého psa nestřílejte od Karen Pryor a Jak trénovat nemožného psa od Jane Killion.
Pro účely dnešního článku budu ovšem s odměnou a trestem zacházet poněkud neurvale a budu je používat v kontextu, v jakém jsou chápány nejširší veřejností. Tedy, odměnu chceme dát psovi na znamení toho, že jsme s ním spokojení a jako poděkování za to, že nás svým chováním potěšil. Trestáme naopak proto, že jsme na psa rozzlobeni a chceme mu ukázat, že takhle to tedy nechceme.
To, že s trestáním psů jsme většinou vedle jak ta jedle, protože trest se velmi často míjí účinkem, si můžete přečíst v některém z mých článků. Dnes bych vám chtěla ukázat, jak jsme pro psy často natolik nečitelní, že ani oni sami kolikrát netuší, jestli je chválíme nebo trestáme.
1) Kauza míček, piškot a spol.
Potkávám hodně lidí, kteří mají pocit, že svým psům se vlastně nikdy nemohou zavděčit. Doma si hrají, ale jakmile překročí práh domu, ani ta nejdůmyslnější hračka je nezajímá. Pak tady máme psy, kteří mají stejně povrchní a nestálý vztah k pamlskům. A pak jsou tu ti, které nezajímá absolutně nic. Tato situace je zvláště nepříjemná na cvičáku, kde ovčák napravo už deset minut aportuje míček a bígl nalevo pro kousek piškotu snad začne válet sudy. Nepříjemné je to i v parku, když nám vševěd s retrívrem radí: „Nechce přijít na zavolání? A Vy nemáte žádný odměny?“
A teď si prosím zapamatujte následující výrok a já doufám, že se váš problém s odměnami rázem změní: „Odměna nebo trest je tím, za co je považuje obdarovaný. A ne dárce.“ To znamená, že pro nás lidi je kousek salámu a tenisák to nejlepší, co si může pes přát, ovšem očividně to tak není pro každého psa. Jeden hafan si představuje psí nebe jako velký rybník, kde se dá celý den plavat, pro druhého je to celá řada počůraných patníků a třetí nezná nic lepšího než spoustu lidských rukou, které nekonečně dlouho hladí a drbou kožíšek. Každý pes něco chce. Naším úkolem je zjistit, co to je a chytře z toho udělat odměnu. A nebojte, nemusíte si domů půjčovat sousedovic háravku. Stačí, když začnete odměňovat tím, co má Váš pes opravdu rád a on Vám časem začne důvěřovat, že i další odměny od Vás jsou dobré.
2) Buřtguláš a mončičák
Tento bod je rozšířením úvodní myšlenky. Potkávám také hodně lidí, kteří jsou přesvědčeni, že jejich pes toho chce naopak až moc. Že je prostě rozmazlený. Nejednou si stěžují, jak kupují ty nejdražší a nejbarevnější pamlsky, prý s hovězí příchutí a Žeryk to nežere a basta. Jenže Žeryk zřejmě nedokáže náležitě ocenit vysokou cenu pamlsků. Ale naopak dokáže ocenit kousek párku, který dostal včera pod stolem. Hmmm..kdyby ho tak dostal znovu, to on by předvedl psí kusy. Jenže kam já bych se hrabala s kouskem párku pro Dášenku. Dášenka miluje sladké a nejraději má bábovku. Zato s naší
Ebynkou opravdu ušetříme, nejlepší odměnou je pro ni totiž kedluben. O odměně rozhoduje ten, kdo ji přijímá a je moudré nechat naše psy rozhodnout, co jim vlastně chutná.
A to stejné platí i pro hračky. Já sama mám ve sklepě tři krabice sotva dotknutých hraček pro psy. Utratila jsem za ně dost peněz, než jsem zjistila, že největší radost chlupáčům udělám s uzlem z ponožek.
3)Když trest je vlastně odměna
Co uděláte, když máte návštěvu a psa proto zavřete v kuchyni, jenže on s tím vůbec nesouhlasí a už nějakou dobu štěká a vyje? Obvyklá reakce bývá,že se omluvím návštěvě a dojdu psu pořádně vynadat. Z mého hlediska trest. Co uděláte, když jste zavření v kuchyni a potřebujete za každou cenu mluvit s paničkou? Začnete ji štěkotem volat a panička přijde. Z tohoto hlediska odměna. Takovéhle situace často bývají příčinou psů, které propadají v hysterii, jakmile se se ocitnou sami. Už měli totiž příležitost zjistit, že pokud jsou v klidu, obvykle čekají dlouho, zatímco pár minut štěkotu v paneláku spolehlivě přivolá dvounožce a někdy i s nějakou dobrou kostičkou na žvýkání (prý aby byl klid). Je až mrazivé, že psi kvůli tomu, aby byli s námi, ochotně přehlédnou naše lamentace, křik nebo i plácnutí novinami. Hlavně, že jsme přišli, všechno ostatní je vedlejší.
Také už jsem zažila chronické utíkače, kteří za svůj úprk od páníčka dostávali perfektní odměnu. Ve chvílích, kdy se hafan začne vzdalovat, stanou se z páníčků báječní baviči. Také utíkají (obvykle směrem od psa), volají v pěti různých výškách hlasu, mávají kolem sebe míčkem na provázku, z kapes vytahují jednu dobrotu za druhou, tleskají a povykují. Z našeho pohledu psa trestáme, protože mu utíkáme, nebo se mu dokonce i schováváme. Z našeho pohledu to i funguje, protože okouzlený hafan obvykle přiběhne s očima navrch hlavy. Být v psí kůži, až se stane procházka poněkud nudnou, zkusili byste to příště zase?
4) Když odměna je vlastně trest
Nám lidem zpravidla fyzický kontakt se zvířaty dělá dobře. Obvykle je nám příjemné mazlení se s chlupatým kožíškem a pusinkování čumáčků a tak nějak očekáváme totéž i od zvířat. Ve skutečnosti ale jen málo psů vyhledává neustálý fyzický kontakt s lidmi. Zkrátka a dobře, musí na to mít náladu a musí být ta správná doba. Třeba večer na gauči u televize. Ta správná doba ale není skoro nikdy během cvičení. Většinou, když chceme pochvalu hodně zdůraznit, máme tendence psy různě poplácávat a hladit. Pro psy je toto ale stresující a tak si místo odměny za krásné přivolání, běží spíše pro nepříjemnost. Až půjdete příště ven,zkuste se porozhlédnout, kolik potkáte pejsků uskakujících před rukama svého páníčka.
A ještě jeden ten tip na závěr: Kdykoli budete se svým psem nějak komunikovat, učit ho nový trik nebo uvidíte, jak dělá neplechu, zeptejte se sami sebe „Co ten pes vlastně chce? Proč to dělá a co tím získává? A co mu právě teď dávám já – odměnu nebo trest?“ Uvidíte, že když budete takto pohlížet na psí chování, váš vzájemný vztah se zase o něco zlepší.
Více na www.flekaci.webnode.cz
