Chůze na vodítku je jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou bude vaše štěně pro život potřebovat. Myslíte si, že o nic nejde, že prostě připnete vodítko k obojku a jdete? Omyl, chůze na vodítku je celkem věda. Tedy pokud se nespokojíte s tím, že váš pes bude vláčet za sebou, kam se mu zachce, škrtit se u toho a sípat. Tak si ale většina z nás procházku zcela určitě nepředstavuje.

 

CO BUDETE POTŘEBOVAT:

OBOJEK

Pevný, lehký, nestahující obojek. Neměl by být moc úzký, aby se psovi nezařezával do krku, ani moc volný, aby se z něj nevyvlékl. Vybírejte kvalitní výrobky s dobrými sponami, které neprasknou, když rozjívené štěně přece jen zatáhne. Kšíry nejsou pro nácvik chůze u nohy až tak vhodné, pes se v nich hůř koriguje. Tah mu v nich není nepříjemný. Jsou ale plemena, pro která jsou kšíry vhodnější hlavně miniaturní plemena.

 

VODÍTKO

Pro začátek je nejvhodnější obyčejné nylonové nebo kožené vodítko. Oblíbené fl exi vodítko vhodné není, pes se na něm rychle naučí, že zatáhnutí rovná se svoboda a prodloužení vodítka – což není to, co chceme. Flexi je dobré pro vychovaného psa na procházky v místech, kde psi na volno běhat nesmí a vy chcete přesto svého kamaráda nechat proběhnout.

 

SPOUSTU PAMLSKŮ

Chcete psovi přece ukázat, že vás potěšil, že společné cvičení je bezva zábava. Chvalte, chvalte, chvalte. Odměňujte vybranými lahůdkami; piškot, sušené maso, sýr, párek…Prostě ne tím, co má každý den v misce. Zkuste hračky, pokud si seženete něco hodně lákavého, věřte tomu, že váš pejsek půjde krásně u nohy a nespustí z vás oči.

…A TAKY PEVNÉ NERVY!

Nezapomeňte, že každý pes se učí jinak rychle, a že po štěněti nemůžete chtít zázraky. Pokud váš pes přeci jen „vytočí“, vaše předchozí práce přijde vniveč. Necvičte psa, máte-li den blbec, pes není vaše kompenzační pomůcka, ale živý tvor.

 

JAK NA TO?

S nácvikem chůze na vodítku začněte hned, jak si štěně přivezete. Pokud je zvyklé od chovatele na lehký obojek, tím lépe. Pokud ne, začněte ho zvykat i na něj, nechávejte mu ho i na doma. Doma začněte i s nácvikem chůze na vodítku. Doporučujeme lehké nylonové vodítko, nebude štěně tolik rozptylovat (a je levné, takže když ho miláček nakousne, nebude to taková škoda). Připněte vodítko k obojku a zároveň se snažte, aby se štěně na vás soustředilo. Mluvte na něj, zvesela vykročte – následuje vás? Skvělé, dostane pamlsek! Odměňujte i po malých krůčcích, chvalte a jásejte. Postupně přesuňte nácvik zvykání si na vodítku na ven. Některá štěňata se ze začátku venku bojí a nechce se jim chodit. Netahejte je na vodítku za sebou, lákejte je, jásejte, mávejte piškotkem nebo pískací hračkou. Vodítko má být od začátku poutem mezi vámi, ne donucovacím prostředkem. Stejně tak, pokud pes tahá dopředu – v tom případě prostě zastavte, když se po vás pes otočí, oceňte oční kontakt, zacouvejte, aby se musel vrátit – a vyrazte znovu. Pokud docílíte toho, že pes kouká na vás a tím pádem nejde na napnutém vodítku, ale vedle vás, máte vyhráno. Pokud stále tahá, zkuste mu nácvik ztížit. Zatáhne dopředu? Bezva, ale vy právě chcete jít doleva. Měňte směry třeba po dvou metrech, udělejte mu v hlavě tak trochu guláš – nakonec to vzdá, protože pochopí, že chodíte naprosto nepředvídatelně a on vás musí pořád sledovat. Nedovolte psovi, když je na procházce na vodítku, že může značkovat kdejaký roh. Jistě, vyvenčit se potřebuje, ale nemusí čůrat na každém metru. I tempo procházky určujete vy a ne pes. Když cvičíte chůzi na vodítku, měňte nejen směr, ale i tempo – udělejte z toho pro vašeho psa takovou bojovku, hru, která ho bude bavit. Pokročilí mohou zkoušet chodit do obrazců; například čtverce, ba dokonce i do tvaru šneka. Pro kolemjdoucí budete možná vypadat jako blázni, vy dva se ale budete dobře bavit. Cílem je pomocí hry a za velkého chválení a odměňování naučit psa, že se chodí vedle páníčka na prověšeném vodítku tam, kam chce páníček, a že to navíc může být fajn. Nebojte se jásat jak na lesy, pozitivní motivací opravdu docílíte víc, než škubáním na stahovacím obojku. Ten se hodí maximálně na nápravu škod u dospělého zanedbaného psa v rukou toho, kdo ví, jak takový obojek používat, dát stahovák na krk štěněti je zbytečné machrování hraničící s týráním zvířat. Štěně se vše musí postupně naučit – a nároky, které na něj klade naše civilizace, jsou obrovské. Dejme mu čas a učme ho hrou.